Když lži přerostou v zabití. Sedmilhářky: recenze

Originální název : Big Little Lies

Rok vydání : 2015, 1. vydání originálu 2014

Počet stran: 439

Nakladstelství :Ikar

Překlad: Šárka Kadlecová

Autor obálky: David Dvořák 

Zdroj

Madeline je právě čtyřicet let a je z toho poněkud rozhozená. Velice dbá na svůj vzhled, ráda se obléká. Má tři děti, nejstarší Abigail, syna Freda a pětiletou Chloe. Svoji rodinu a přátele má moc ráda a nelíbí se jí, pokud jim někdo chce jakkoli ztrpčit život, v takových chvílích hned přemýšlí nad tím, jak to napravit. Starost jí dělá Abigail, která se čím dál víc upíná ke svému otci(opustil je, když se narodila a později se Madeline znovu vdala, za Eda, otce Freda a Chloe.) a jeho nové rodině.

Čtyřiadvacetiletá Jane sama vychovává syna Ziggyho. Ten se poslední dobou začíná ptát na svého otce. Ale copak mu Jane může říct, že byl jen známostí na jednu noc? A proč se vůbec přestěhovala na pobřeží? Ziggyho táta je možná blíž, než se zdá.

Celeste a její manžel vypadají jako dokonalý pár, který má všechno, na co si vzpomene. Je však jejich manželství takové, jaké se zdá? A co jejich synové, dvojčata Josh a Max?

Tři odlišné ženy, velmi dobré kamarádky, z nichž každá má svého strašáka ve skříni a každá skrývá své myšlenky, pocity, své největší obavy. Jejich děti se chystají do školy. S ostatními místními rodinami se setkají na seznamovacím dni, někteří se mezi sebou znají, ostatní se postupem času seznámí. Něco se však stane a je obviněn Ziggy, tvrdí však, že nic neudělal, Jane mu věří, ale ve skrytu duše si říká:Co když? Incident se příliš podobá chování Ziggyho otce.

Škola se rozdělila na dva tábory. Bylo to, jako, co já vím, občanská válka. Patřili jste buď do tábora Madeline nebo do tábora Renaty. 


Děti začnou chodit do školy. Když se ve škole objeví šikana, někteří rodiče si myslí, že za ni může  Ziggy. Jedna část ho obviňuje, druhá věří v jeho nevinnu. Ve městě se stane několik dalších událostí, které nakonec vyústí v neštěstí.

Vyjádřím se jasně. Tohle není žádný cirkus. Vyšetřujeme tu vraždu. 


Ze začátku jsem byla lehce zmatená z prolínání jednotlivých kapitol o Jane, Madeline a Celeste a částech o lidech vypovídajících o událostech, které se staly. Na vsuvky jsem si však nakonec zvykla a byla jsem i ráda, že se objevovaly v průběhu celé knihy, a že nebyly sepsané až jako jediná celistvá kapitola na jejím konci. Souvisejí s tím, co zrovna probíhá. Jednotlivé postavy v nich vyprávějí v minulosti, v tu chvílí, kdy je čtete jsou však ještě budoucností.

Další věc která mě mátla, bylo střídání výrazů škola a školka. Jednou měly jít děti do školky a podruhé bylo napsáno, že chodí do školy.

Překvapilo mě, že děti začaly chodit do školy v zimě a zajímalo mě, proč tomu tak je. Zjistila jsem, že školní rok v Austrálii nezačíná v září jako u nás, ale začíná v lednu, což byla informace, kterou jsem do té doby nevěděla.

Stačí, aby člověk zalhal jednou, řekl zpočátku nevinnou lež, z té se však časem může stát lež větší. Člověk se ve lžích začne ztrácet, lhát víc a víc a lhát nejen ostatním, ale také sám sobě a z jedné malé lži se stane katastrofa.

Autorka čtenáře zpočátku zběžně seznámí s životem obyvatel Pirriwee, postupem času, jak stránky plynou, se však začnou objevovat náznaky tajemství, stíny minulosti. Děj se stupňuje, člověk se stále dozvídá nové a nové skutečnosti, které nakonec vyústí na povrch.

Knihy Liane Moriarty mám ráda, stejně jako u Sedmilhářek se i v ostatních jejích knížkách tajemství rozuzlují postupně, od nejmenších po ty nejtemnější. Pokud napíše další knihu, přečtu si ji.

                                            4,5/5