Smetanové těstoviny

Těstoviny mám ráda na všechny možné způsoby. Nedávno jsem měla chuť na nějaké krémové, a tak jsem zase vzala co mě napadlo a vznikl z toho nový recept (alespoň pro mě nový). Podobné těstoviny už jsem měla v různých restauracích, a tak jsem přemýšlela, jak by se mohly vařit, možná že někde vaří těstoviny zrovna tak, jako teď já.

Suroviny :1 balení těstovin

               :1 cibule

               :česnek (podle chuti, záleží, jak moc máte rádi česnek)

               :2 smetany ke šlehání

               :kuřecí maso (0,5kg)

               :mléko

               :máslo

               :olej

               :sýr (parmazán, grana padano..)

               :sůl

               :pepř

Na pánvi rozehřejeme máslo a do sklena orestujeme na kostičky nakrájenou cibuli. Zalijeme smetanou, přidáme trochu mléka a chvíli povaříme. Do směsi prolisujeme česnek, mírně osolíme a opepříme. Mezitím si uvaříme těstoviny, a na jiné pánvi orestujeme osolené a opepřené, na kostičky nakrájené maso. Maso přidáme do směsi, ochutíme a zároveň i zahustíme nastrouhaným sýrem, smícháme s těstovinami a můžeme podávat. Já jsem ještě nakonec přidala nakrájenou pažitku a na talíři posypala ještě trochou sýra. 

           

Mát také rádi těstoviny? A jaké jsou vaše oblíbené? :)

Recenze-Ten, kdo stojí v koutě

Jako první jsem viděla filmovou verzi této knihy, a ihned po zhlédnutí jsem si musela zarezervovat i knihu. Nějakou dobu trvalo, než jsem ji z knihovny dostala, ale jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.

Ten, kdo stojí v koutě je kniha, psaná formou dopisů. Chlapec Charlie začíná každý svůj dopis slovy „Milý příteli“, nevíme však, kdo konkrétně jeho přítel je. Charlie píše o svém životě, o věcech, které zažívá, i o některých, které už prožil.  Píše o své rodině, o škole, o svých nových přátelích, ale také o svém ztraceném kamarádovi a zesnulé tetě Helen.

Styl psaní byl jedním z důvodu, proč se mi kniha četla opravdu dobře, možná to je tím, že si sama píšu deník, a takový způsob psaní knihy mám ráda.

Charlie poprvé nastupuje na střední školu a z nové školy má strach.  Ze začátku se s Charliem nikdo nebaví, snad jen kromě jeho učitele na angličtinu. Spolužáci se na něj dívají, jako by byl divný, jako by k nim nezapadal. Vše se změní, když se seznámí s Patrickem a Sam, a později potká i další přátele.

Charlie hodně přemýšlí o svém okolí, snaží se chovat k lidem tak, jak si myslí, že by se měl chovat, aby byli lidé kolem něj šťastní. Někdy přemýšlí až příliš, a sám si to uvědomuje, jen je těžké s tím něco udělat, minulost má na jeho chování velký podíl.

Někomu staršímu, než je věk Charlieho, by se kniha mohla zdát, že je psaná příliš dětským stylem, že je pro mladší. U mě to tak nebylo, je psaná přesně takovým stylem, jakým by měla být napsaná, jako kdyby ji psal Charlie, když ji čtete, stránky utíkají tak rychle, že začnete číst a najednou se až divíte, kolik už jste toho přečetli. I kdybych chtěla, nemůžu knize nic vytknout, tak dobrá kniha to je, a pokud jste ji nečetli, určitě si ji přečtěte.

                                                    Hodnocení :  5/5

Knižní plány-Prosinec

Od pátku mám neschopenku a to znamená také čas na čtení. Připravila jsem si hromádku knih a uvidím, co všechno se mi povede přečíst. A které knihy jsem si ke čtení vybrala? 

 1984 jsem dočtla dnes. Od začátku knihy jsem čekala, kdy mě nějak pořádně pohltí, kdy se od ni nebudu moc odtrhnout.Četla se mi dobře, napsaná je dobře, o tom není pochyb, ale chybělo mi tam něco, co by mě úplně vtáhlo do děje. To přišlo až v posledních asi sedmdesáti  stránkách, kdy jsem musela číst dál a dál, tam mě kniha chytla opravdu hodně. 

Viděla jsem film(Charlieho malá tajemství), dokud na začátku filmu neřekli, že je natočen, podle této knihy, nevěděla jsem to, zaujal mě a knihu jsem tou dobou už měla na seznamu knih, které chci přečíst. Hned po shlédnutí jsem si ji zarezervovala v knihovně a nedávno vyzvedla. 

Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.

Při poslední návštěvě knihovny jsem procházela knihy, které byly vrácené ten den, a Upálená za živa byla mezi nimi, musela jsem si ji půjčit. 

Souad vyrůstala v jordánské vesnici, kde panují doslova středověké poměry a v rodině má hlavní slovo otec. Ženy platí za méně než dobytek, jsou denně bity pro sebemenší maličkost, nemají nárok na vlastní názor, na vzdělání, na jediné slovo. Mohou pouze sloužit a být absolutně poslušné. A pokud se jen podívají na cizího muže, vyřknou nad sebou ortel smrti. Souad tento řád porušila: zamilovala se. Její štěstí však netrvalo dlouho, a když otěhotněla, mladík ji opustil. Dívka těhotenství tajila, protože věděla, co ji čeká. Sama zažila, jak byla z důvodu "cti" zavražděna její sestra. Nakonec rodina rozhodla - děvče se nemůže vdát, je bezcenné, proto je třeba ho odstranit. Úkolu se ujal švagr, který měl popravu provést. Když nazítří prala Souad na dvoře rodného domu prádlo, polil ji benzinem a škrtl zápalkou. Jenže dívka přežila. Ocitla se v nemocnici, ale lékaři i ošetřovatelky ji zanechali jejímu osudu, proto pomalu umírala. Nakonec se však přece jen dočkala pomoci: o její případ se začala zajímat pracovnice humanitární organizace, která ji po nekonečných peripetiích odvezla do Švýcarska. Po mnoha operacích a dlouhém léčení se Souad naučila znovu žít. Dokonce založila i rodinu. Nyní, po dvaceti letech, se rozhodla o svých zážitcích napsat. Nikoho neodsuzuje, uvědomuje si, že takový je prostě život tamějších lidí, kteří nepoznali nic jiného. Chápe, že matka vraždí své dcery, chápe, že její bratr zavraždil sestru, dlouho měla pocit, že i její "trest" byl zasloužený. Tato kniha je burcující výpovědí ženy, která se rozhodla porušit tabu nesnesitelného mlčení a promluvit za všechny, které podobné svědectví už vydat nemohou

I tahle kniha byla mezi vrácenými v knihovně, a protože vím, že kamarádce, která čte knihy jako já,  se hodně líbila, půjčila jsem si ji také.

Přečtěte si to. A jestli se Vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE!
Báječná rodina Sinclairových.Soukromý ostrov.Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku.Skupina čtyř přátel - lhářů-, jejichž přátelství začne být destruktivní.Revoluce. Nehoda. Tajemství.Lži a další lži.Pravá láska.Pravda.Moderní sofistikovaný thriller od držitelky Printz Award a finalistky National Book Award

První část čtvrtého dílu Písně ledu a ohně jsem četla v listopadu, teď v prosinci bych ráda dočetla zbývající tří části. 

Jaké jsou vaše plány na prosinec? Co byste rádi přečetli?