úterý 7. února 2017

Knižní plány - Únor 2017


Nová práce, více času na čtení. Na noční stolek jsem si připravila další hromádku knih, které bych chtěla přečíst v únoru. Uvidíme, jak s tím budu úspěšná.


Černooké Zuzany mám už rozečtené, čtou se dobře od začátku. Knihu jsem si půjčila  od kamarádky, psala na ni i recenzi. A protože se líbila jí, věřila jsem, že se bude líbit i mě. A zatím nezklamala.

Píše se rok 1995. Šestnáctiletá Tessie Cartwright, zdravá, šťastná, mladá hvězda školního týmu, je v blízkosti svého domova ve Fort Worth unesena. O více než 30 hodin později je nalezena zraněná, zbitá a částečně zahrabaná v hrobě na poli, které je pokryto kobercem z květin, známých jako černooké Zuzany. Není tam sama, v hrobě je nalezna další mrtvá studentka a kosti dalších dvou obětí. Senzacechtiví novináři oběti nazvou právě podle oněch květin, které na hrobě rostou. Jedinou z černookých Zuzan je i Tessie – jediná dívka, která přežila. Tak začíná brilantně koncipovaný a mistrně napsaný thriller Julie Heaberlin je o boji jediné křehké dívky proti všemocnému zlu. 


Na Jiskru v popelu se moc těším, známými chválená, jsou z knihy nadšení, snad budu i já.

Své tělo a krev zaslibte Impériu. Srdce si však ponechte.
Sirotek bojující za svou rodinu. Voják bojující za svobodu. Jiskra v popelu je epická fantasy, která se odehrává v brutálním světě připomínajícím Římskou říši.
Laia je dívka z lidu Učenců, který žije pod krutou nadvládou válečnického Impéria. Když je její bratr zatčen za velezradu, nabídnou jí učenečtí povstalci bojující proti Impériu dohodu: pokud se nechá prodat jako otrokyně na imperiální vojenskou akademii Šerosráz a bude pro ně špehovat, odboj zachrání jejího bratra před popravou. 
Elias, nejlepší voják na šerosrázské akademii, je znechucený pronásledováním a zabíjením Učenců a rozhodne se dezertovat. Než však stačí utéct, dostane příkaz zúčastnit se zkoušek, nemilosrdného klání, z něhož má vzejít nový válečnický císař. Prohrát znamená okamžitou smrt, zvítězit znamená ztratit vlastní duši. 
Když se Laiiny a Eliasovy cesty na Šerosrázu zkříží, oba zjistí, že jejich osudy jsou propletené víc, než by si kdy dokázali představit, a že jejich rozhodnutí může změnit budoucnost celého Impéria. 



Na Sirotčinec už se chystám nějakou dobu. Viděla jsem zatím jen film, ale těším se, až si přečtu i knihu. Před vánoci jsem na ni měla rezervaci, ale vyzvednou jsem ji nestihla a musela čekat na další. 

Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií. To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, nezapomenutelném románu, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek. Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak – i když to zní jako něco nemožného – jsou možná stále naživu. 


Jeden z vánočních dárku, od sestry. Trochu se bojím, jaké tyto Sedmilhářky budou, ale třeba překvapí. 

Sedmilhářky jsou dvě a mají jasná pravidla!
Marika je systematická, zodpovědná, pracovitá, dochvilná a její život se ubírá správným směrem. Berenika je chaotická, roztěkaná, nedochvilná, líná a její život se každý den změní tak o sto osmdesát stupňů. Přičemž si tyto své vlastnosti mohou kdykoliv vyměnit. Velmi často a rády to také dělají.
Sedmilhářky mluví nahlas, zlobí, hodně milují, pijí spoustu kafe a taky docela dost vína.
Mají stejné oči, stejné kluky (a to doslova!), stejné krémy, stejnou školu, stejné sny, stejnou tchyni a stejnou chalupu. Vychovávají celkem tři nevlastní a jedno vlastní dítě. Zatím…
Deník je plný (ne)skutečných zážitků o tom, jak žijí, co dělají, čím se baví dvě Sedmilhářky, které nedodržují žádná pravidla, rychlost, předpisy, předbíhají ve frontách, zvoní na cizí zvonky a zapomínají dětem vyměňovat pleny…
Věříte tomu? Přečtěte si 7lhářčí deník a uvidíte, jak to s nimi prostě je. Nudit se rozhodně nebudete!
Ministryně sedmilhářství varují: „Tato kniha způsobuje neposednost, záchvaty smíchu, tvrdošíjnost a bezvýhradní lásku k dobru!“


Další z vánočních dárků, od babičky. Probíráme spolu mimo jiné i knížky, a tak ví, jaké ráda čtu. A tahle se mi anotací líbí. Uvidím, jak se bude číst. 

Odsouzený údajný vrah uprchne, aby se spěšně oženil s hezkou nemajetnou dívkou z ulice. Naplnil tak sice podmínku nároku na dědictví, ale vzápětí je sám mrtev. Při objasňování jeho záhadné vraždy se bohatá mladá vdova spřátelí s jeho neobvykle půvabnou sestřenicí a bývalou snoubenkou. Jedna z žen se díky záludným a lstivým intrikám stává andělem hrůzy tohoto příběhu, v němž je chvílemi bezmocný i londýnský Scotland Yard.


A nakonec Liane. Všechny knížky, co jsem od ní četla se mi líbily, myslím, že ani tahle nezklame. 

Říká se „do třetice všeho dobrého a zlého“ a pro Kettlovy sestry to platí trojnásob – jsou totiž trojčata. Rozumná Lyn se pokouší ustát roli vzorné matky, starostlivé manželky a úspěšné podnikatelky, aniž by přitom přišla o rozum. Její zdánlivě méně úspěšná sestra Cat, pracující v oddělení marketingu, se snaží nepřijít o vysněné dítě a o manžela, jakého jí každá závidí, a „chudák“ Gemma ani nemá co ztratit, střídá příležitostné práce, bydlení i muže. Ale je tomu opravdu tak, jak se na pohled zdá? Co když je ve skutečnosti všechno trochu, anebo možná dokonce úplně jinak?

Za měsíc se uvidí, kolik z uvedených knih jsem skutečně stihla přečíst. Co se v nejbližší době chystáte číst vy? :) 

neděle 5. února 2017

Přečteno - Leden 2017

V lednu jsem měla jen tři přečtené knihy, ale bylo to především tím, že mi hodně času zabralo přečtení pátého dílů Písně ledu a ohně. A tady už jsou přečtené knhy.

Co ke knize dodat, Martin psát prostě umí. Stejně jako předchozí díly se mi skvěle četl i ten pátý. V knihách jsou často dlouhé popisy různých hostin, co kdo snědl, kdo se zúčastnil, a bývá to popsáno někdy opravdu dlouze, ale je to napsané tak, že i takové dlouhé popisy mě číst baví, i když u jiné knihy by mi třeba vadily. 


Vtipná knížečka, která mě vrátila do dětských let .

Kniha Moudré z nebe je dětským deníčkem, který je však určen dospělým čtenářům. Nenajdete zde žádnou literární uhlazenost, žádný vysoký styl, jen vyprávění malého kluka, který si nebere servítky, často odbíhá od tématu a plete páté přes deváté.


První a třetí povídka se mi líbily moc, krásně se četly, skvěle napsané. Druhá byla slabší, ale i ta se četla dobře. A proč fotka s bramboráky? Kdo četl druhou povídku ví, dostala jsem z ní takovou chuť na bramboráky, jak se tam o nich psalo, že jsem si je musela po přečtení jít usmažit. 

Sníh o Vánocích je hezká věc, ale čeho je moc, toho je příliš. Taková sněhová bouře umí zamíchat i těmi nejlepšími plány – a když k tomu ještě připočtete čtrnáct roztleskávaček, jedno miniprase a keramickou vesničku pro elfy, bylo by na rozpletení všech těch zmatků v městečku Gracetown skoro zapotřebí nějakého anděla! Tři vánoční příběhy o tom, že ne vždycky je to, oč stojíte, taky to pravé...

A co jste první měsíc v roce přečetli vy? 




sobota 4. února 2017

Přečteno - Prosinec 2016

Během prosince jsem marodila, a přečetla jsem více knih, než v předchozích měsících. Mohlo by jich být i víc, ale k tomu se snad dostanu v dalších měsících. Celkem jsem tedy přečetla pět knih. 

 Od začátku knihy jsem čekala, kdy mě pořádně pohltí, kdy se od ní nebudu moc odtrhnout, vzhledem k názorům ostatních čtenářů .Četla se mi dobře, napsaná je dobře,ale chybělo mi tam něco, co by mě více vtáhlo do děje.To prišlo až v posledních asi sedmdesáti stránkách, to jsem musela číst dál a dál, tam mě kniha chytila opravdu hodně. Jsem ráda, že jsem si tuto knihu, zařazenou na školách jako povinná četba přečetla. Číst ji dříve, asi by mě nezaujala, ale teď jsem ráda, že jsem ji četla. 

1984 (v anglickém originále vypsáno slovy Nineteen Eighty-Four) je významný antiutopický román anglického spisovatele George Orwella z roku 1949. Popisuje svět, v němž vládne absolutní totalita a podporuje ji permanentní válka. Cokoli proti kolektivnímu myšlení Strany je krutě trestáno, lidská individualita se stává zločinem. Z tohoto díla pochází známý výrok "Velký bratr tě sleduje!"
                                                                     4/5