Recenze-Ten, kdo stojí v koutě

Jako první jsem viděla filmovou verzi této knihy, a ihned po zhlédnutí jsem si musela zarezervovat i knihu. Nějakou dobu trvalo, než jsem ji z knihovny dostala, ale jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.

Ten, kdo stojí v koutě je kniha, psaná formou dopisů. Chlapec Charlie začíná každý svůj dopis slovy „Milý příteli“, nevíme však, kdo konkrétně jeho přítel je. Charlie píše o svém životě, o věcech, které zažívá, i o některých, které už prožil.  Píše o své rodině, o škole, o svých nových přátelích, ale také o svém ztraceném kamarádovi a zesnulé tetě Helen.

Styl psaní byl jedním z důvodu, proč se mi kniha četla opravdu dobře, možná to je tím, že si sama píšu deník, a takový způsob psaní knihy mám ráda.

Charlie poprvé nastupuje na střední školu a z nové školy má strach.  Ze začátku se s Charliem nikdo nebaví, snad jen kromě jeho učitele na angličtinu. Spolužáci se na něj dívají, jako by byl divný, jako by k nim nezapadal. Vše se změní, když se seznámí s Patrickem a Sam, a později potká i další přátele.

Charlie hodně přemýšlí o svém okolí, snaží se chovat k lidem tak, jak si myslí, že by se měl chovat, aby byli lidé kolem něj šťastní. Někdy přemýšlí až příliš, a sám si to uvědomuje, jen je těžké s tím něco udělat, minulost má na jeho chování velký podíl.

Někomu staršímu, než je věk Charlieho, by se kniha mohla zdát, že je psaná příliš dětským stylem, že je pro mladší. U mě to tak nebylo, je psaná přesně takovým stylem, jakým by měla být napsaná, jako kdyby ji psal Charlie, když ji čtete, stránky utíkají tak rychle, že začnete číst a najednou se až divíte, kolik už jste toho přečetli. I kdybych chtěla, nemůžu knize nic vytknout, tak dobrá kniha to je, a pokud jste ji nečetli, určitě si ji přečtěte.

                                                    Hodnocení :  5/5