Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

Nejdříve jsem si myslela, že na Staříka recenzi napsat nedokážu, že nebudu vědět jak a co psát, ale nakonec se to změnilo, a vy si můžete moji recenzi přečíst.

Alan Karlsson se nikdy příliš nezajímal o politiku, neměl rád debaty o ní, snažil se věcem kolem politiky vyhnout, avšak ji během svého života několikrát ovlivnil, a nejen politiku jako takovou, ale celou historii.
Aniž by se musel příliš namáhat, dokázal ostatní přechytračit, vyváznout ze situací, ve kterých by se jiní ztratili, které by ostatní nepřežili.
Jednoho dne, na oslavu svých stých narozenin se rozhodne, že odejde z domova důchodců. Lépe řečeno, uteče. A jeden obyčejný kufr s nečekaným obsahem způsobí, že se v Alanově životě stane ještě tolik událostí a natolik šílených, že by si člověk ani nedokázal představit, že se mu něco takového může stát.




Mohlo by se zdát, že se Alan Karlsson měl rozhodnout už dřív, zachovat se dostatečně chlapsky, a sdělit svoje tozhodnutí lidem kolem sebe. Ale Alan Karlsson nikdy o ničem dlouho nedumal. Takže sotva mu ten nápad projel hlavou, stařec otevřel okno svého pokoje v přízemí domova důchodců v södermanlandském Malmköpingu a vylezl na záhon.

V knize jsou dvě časové linie, jedna, týkající se Alanovy minulosti, a druhá, popisující události během jeho útěku.

Když jsem o knize slyšela poprvé, čekala jsem, že bude na téma nějaké filozofické úvahy, že bude určena k tomu, aby se čtenář nad něčím hluboce zamyslel, aby o knize a názorech v ní přemýšlel, a říkala jsem si, že to určitě nebude kniha pro mě. Ani jsem pořádně nepřečetla anotaci.  Po nějaké době jsem viděla trailer k filmu a ten mě vyvedl z omylu.  Po shlédnutí filmu jsem si řekla, že bych si mohla někdy přečíst i knihu. Film se nestal filmem z mých nejoblíbenějších, ale říkala jsem si, že knížka by mohla být lepší. Rezervovala jsem si ji v knihovně, ale protože jsem měla hodně jiných knih, rezervaci jsem zrušila. A v květnu jsem dostala Staříka k narozeninám, za což jsem ráda, protože sama bych si ji jen tak nepůjčila, ale přečíst jsem si ji chtěla.

Hodně lidí s mým názorem na knihu nebude souhlasit, ale já se do ní nedokázala pořádně začíst. Jiné knihy hltán od začátku do konce, nebo alespoň jejich části, a napjatě čekám, co se v nich stane dál, ale Stařík na mě takový vliv neměl. Zajímalo mě také, co se stane dál( nad filmem jsem během čtení moc nepřemýšlela), ale nechtěla jsem to vědět tak moc, jako v knihách ostatních.

Neříkám, že by mě kniha vyloženě nebavila, to bych ji do konce nedočetla, chvílemi jsem se také smála, ale nebylo to to pravé. Nepopadala jsem se smíchy za břicho, jako mnozí jiní, kteří knihu četli, asi autorovu humoru pořádně nerozumím. Tím nechci knihu nijak hanit, ani kritizovat, chápu, že hodně lidem se líbí, ale můj styl to není.

Knihu bych ohodnotila průměrně, tedy třemi hvězdičkami(hodnocení podle toho, jak mě bavila, jak mě zaujala), ale přidávám alespoň půl hvězdičky za nápad, chválím autora, že vymyslel příběh, jakým je příběh Staříka.

                                                3,5/5