Černooká-recenze

Černooká je debutovou knihou mladé české autorky Anny Musilové, se kterou si poradila velice dobře. 

Viktorie a její nejlepší kamarádka Nina, jsou zcela odlišné. Nina má ráda divoký život plný večírků, Viki na rozdíl od ní raději tráví večery doma s knihou. Bývala veselé bezstarostné dítě, ale jen do doby, než ji onemocněla a později i zemřela maminka na rakovinu. Se smrtí se nedokáže vyrovnat, nezvládá žít život jako ostatní, trpí depresemi. K tomu všemu ji v poslední době pronásleduje dívka s černýma očima, která ji do hlavy vkládá myšlenky, o které ona sama nestojí, brání se jim. Zjevuje se jí ve snech i když bdí. Kdo je ta tajemná dívka a proč Viktorii pronásleduje?

Prolog je lehce hororový, po něm následuje část, u které jsem si říkala, že z knihy asi nebudu nadšená tak moc, jako mnozí další čtenáři. Po několika dalších stránkách jsem však byla vyvedena z omylu, a do knihy jsem se brzy začetla, ani jsem nevěděla jak. Autorčin styl psaní vás chytne a nepustí až do samotného konce. Celá kniha je psána ich formou, a čtenář se tak může dokonale vžít do pocitů Viktorie, které jsou zde skvěle vykresleny. Aniččin styl psaní zaručuje čtenáři čtivost. Nahlédneme také do Viktoriiny minulosti, do jejího dětství, do doby, kdy maminka byla ještě naživu.

Na jedné straně Černooká ukazuje běžný středoškolský život, jehož součástí je první láska, přátelství, problémy ve škole i rodinné vztahy. Na straně druhé se zde řeší také závažné téma deprese a dalších psychických problémů. Viktorie v sobě své pocity uzavírá, nemluví o nich, nevěří, že by jí kdokoli mohl pomoci. Když už se zdá, že by mohla být šťastná , černooká ji tvrdě vrátí do stavu deprese. Viki se uzavírá ještě víc a je jí stále hůř. Ani doporučení od doktorky její pocity nezlepší. Černooká je její součástí, temná část jí samotné, jenomže dokud ji nepřijme, nemůže s ní bojovat a porazit ji.

O smrti maminky nechce mluvit, i její otec je uzavřený. Ale tak by to být nemělo. Depresemi netrpím a nikdy jsem netrpěla, a proto nemůžu vědět, jaký pocit je do ní spadnout, ale ať už se člověk trápí jakkoli, už jen to, že o svých pocitech někomu řekne, často pomůže. Jen dokud sám nechce, nikdo mu pomoci nemůže. Ať už vás trápí cokoli, i když se to zdá jako sebevětší hloupost, nebo máte pocit, že vám nikdo nemůže pomoci, není to tak. Svěřte se, můžete o svých problémech a pocitech říct přátelům rodině a není nic špatného ani na tom, když vyhledáte psychologa. Nedržte své pocity v sobě, požádejte o pomoc, vypovídejte se, svěřte se. Hodně lidí může mít z knih jako je Černooká, které řeší stejné nebo podobné téma mít špatnou náladu, může na něj působit negativně. U mě je to právě naopak. Pokaždé, když čtu o tom, jak se někdo trápí, nebo prožívá něco špatného, přiměje mě to jen snažit se dělat ještě víc pro to, abych byla šťastná, abych stejné pocity nezažívala také.

,,Jsou tady lidé, kteří ti pomůžou překonat věci, s nimiž se potýkáš, ať už je to cokoliv. Akorát je musíš pustit k sobě. Nechat je bojovat po tvém boku, protože do žádné války v životě nevstupujeme úplně sami, i když nám to někdy tak připadá. "

Spoilerová část.

Viktorie má mladší sestru, která si svou maminku téměř nepamatuje. Byla ještě hodně malá, když umřela. Neupadá do depresí tak jako Viki, ale trápí ji to také. Navenek to vypadá, že se s smrtí vyrovnala lépe, než Viki, přesto ji však trápí, že maminku pořádně nepoznala, a že nemá nikoho, kdo by s ní o mamince mluvil. Viktorie je uzavřená, a otec o ní také nemluví, a skrývá veškeré emoce. Lidé se bojí o svých pocitech mluvit, protože si je nechtějí připomínat, bojí se, že pokud je vysloví nahlas, budou více skutečné. Ale skutečné jsou, i když o nich nemluvíme, a strach a bolest by nás neměly držet od jejich řešení.

Viktorii její pocity, a především náhodně objevený dopis od maminky dovedou až k pokusu o sebevraždu. Nina, kterou považovala za nejlepší kamarádku, ji v té nejtěžší chvíli zklame, a později se tváří, jako by se nic nestalo a všechno bylo v pořádku. Kamarádka, která jí měla být oporou. V takových chvílích člověk pozná opravdové přátele.

 Na nějaký čas Černooká zmizí, a Viki se jí začne dovolávat zpět. Často máme ve zvyku držet si při sobě věci, o kterých víme, že jsou pro nás špatné, ale jsme s nimi už natolik spojeni, že když zmizí, aniž bychom je sami porazily, chceme se k nim vrátit, protože byly naší součástí příliš dlouho. Viktoriino alter ego má však tendenci objevovat se v těch nejhorších chvílích, a to bohužel vede až k tragédii.

Podle mého názoru je účelem Černooké čtenáře seznámit s projevy deprese, s tím, jak se člověk cítí, když má psychické problémy, ale zároveň ukázat, že i když to není vůbec jednoduché, je cesta ven, k lepšímu životu, pokud se rozhodneme se svými démony bojovat, a nenecháme je nás ovládnout.

Jsem ráda, že jsem začala více číst knihy od českých autorů. A pokud jste vy ještě nezačali, dejte jim šanci. Knihy, jako je Černooká si pozornost čtenářů stoprocentně zaslouží.

Hodnocení 4,5/5