sobota 7. ledna 2017

Knižní přírůstky listopad/prosinec

Poslední měsíc v roce mi přibylo několik nových knih, jedna také v listopadu. Některé jsem si koupila, některé jsem dostala. Dohromady jich bylo dvanáct.


Ke konci listopadu jsme byli na nákupech v Praze, a samozřejmě jsem musela zajít i do knihkupectví. Přemýšlela jsem, kterou knihu si koupit a nakonec zvítězila Tři přání od Liane Moriarty, jejíž knihy mám moc ráda, a kterou jsem zatím nečetla. 


Na databázi knih jsem si koupila 6. díl Harryho, jediný díl, který mi ještě chyběl, konečně mám sérii kompletní(ještě dokoupit ostatní knihy, které k němu patří, jako Bajky a tak). Letos si Harryho plánuji zopakovat, všechny díly znovu přečíst. 


Rozkaz zabít jsem si vybrala z katalogu knižního klubu. Zatím mám dvě knihy z Labyrintu(kupuji si je s filmovou obálkou, tak čekám, až bude i ta třetí), a chtěla jsem mít i tento prequel.


Nesmí chybět ani nákupy z levných knih, kde jsem si při vánočních nákupech vybrala dvě knihy. Teď ještě dokoupit druhý díl Alchymie věčnosti. 


V prosinci mi přišel také jeden recenzáček, recenzi na knížku můžete najít zde


První díl knihy V podsvětí, kterou jsem si kupovala v létě. Objednávala jsem ji pro sebe a pro kamarádku k vánocům. 


A teď už vánoční dárky. Knihu Anděl hrůzy mi nadělila přítele babička, knihu jsem do vánoc neznala, babička odhadla takový typ, který mám ráda, snad bude taková, jaká se zdá podle anotace. Město z kostí mi koupil přítel, který mi k narozeninám a k vánocům pravidelně knížky kupuje, ví, jak je mám ráda. A poslední kniha je od kamarádky, už se těším, až si konečně od Sarah J. Maas něco přečtu.


I ségra mi k vánocům pokaždé koupí nějakou knihu, od té doby, co jsem přihlášená na databázi vybírá z ní, a letos vybrala knihu Sedmilhářky( i když se trochu překoukla, a místo od Liane koupila české Sedmilhářky, obě jsme se tomu při rozbalování dárků zasmály). Ale i ty si přečtu. A Vraní dívku jsem si koupila za poukázky, které mi koupila kamarádka. Kdysi jsem si první díl půjčila v knihovně, ale další jsem si už koupila, protože jsem knihy chtěla mít doma, a teď mám konečně sérii kompletní. 


A jaké knížky jste k vánocům dostali vy? A které jste si sami nadělili?  :)








středa 4. ledna 2017

Moudré z nebe-recenze

Autor :Richard Skolek
Žánr :Humor, beletrie
Datum vydání :7.11.2016
Jazyk :Čeština
Počet stran :98













Moudré z nebe je vyprávěním malého chlapce Richarda, je takovým jeho deníčkem. Seznámí nás s událostmi svého dětského života, píše o své rodině, méně či více vzdálených příbuzných, o prarodičích, o strýcích. Vypráví o škole, o svých kamarádech, ale také o těch, které příliš rád nemá. Zjišťujeme, kde a jak tráví čas o prázdninách, kam jezdí na výlety. Ve své dětské mysli někdy nedokáže pochopit, o čem dospělí mluví a vysvětluje si to po svém, v takových momentech jsem se nemohla nezasmát.

 Richardovi rodiče by si přáli, aby jejich syn byl více sportovně založený, dají ho i do sportovní třídy. Snaží se zapojit ho do všemožných sportovních kroužků, on však pokaždé přijde s výmluvou, díky které se ze sportování vykroutí.

Kniha není psána spisovně, Richard píše stejně tak, jako by mluvil, má svůj dětský styl. Při čtení prvních stránek se mi zdál jazyk až příliš nespisovný, to však možná bylo tím, že jsem dosud podobně psanou knihu nečetla.  Čtením dalších stránek jsem si na styl psaní zvykla a nepřipadalo mi to tolik zvláštní, jako na začátku, pokud vám však nespisovná čeština vadí, kniha pro vás není.

Místy se mi stávalo, že jsem se trochu ztratila v předlouhých souvětích, ze kterých je složena celá kniha, ale je pravda, že k takové knížce se to hodí, je napsaná přesně tak, jak mnohé z dětí píší i mluví. Snaží se v co nejkratším čase říct co nejvíce informací, a skáčou od jedné věci ke druhé a zase zpátky.

Nestává se často, abych vzala do ruky vtipnou knihu, čtu spíše knihy s tajemstvím, knihy, kde se postupně odhalují skryté věci, s napínavým dějem, ale jsem ráda, že jsem měla možnost si Moudré z nebe přečíst. V knize nenajdete žádný složitý děj, je to knížečka, kterou vezmete do ruky, když se chcete zasmát a nechcete nad něčím příliš přemýšlet.

U mě kniha splnila účel, splnila očekávání, které anotace nabízí. Trochu jsem se bála, že se do knihy nedokážu pořádně začíst, právě kvůli stylu, kterým je napsaná, ale opak byl pravdou.  Zasmála jsem se, a také zavzpomínala. Je vyprávěním z devadesátých let, a připomněla mi plno věcí z mého dětství. Seriály, na které jsem se dívala, pohádky, které sleduji stále, ale také jsem si díky knize vzpomněla, jak jsem i já ochutnávala medové dropsy pro křečky a stavila jim výběhy.

Pokud se chcete zasmát a zavzpomínat na své dětství (jste-li v podobném věku jako autor), knihu si určitě přečtěte. Byly chvíle, kdy mě přiměla nahlas se smát a vrátit se na chvíli do svých dětských let. 

                                              Za recenzní výtisk děkuji přímo autorovi

                                                                 Hodnocení 4/5

                                               Knihu v novém vydání můžete koupit zde

čtvrtek 8. prosince 2016

Smetanové těstoviny

Těstoviny mám ráda na všechny možné způsoby. Nedávno jsem měla chuť na nějaké krémové, a tak jsem zase vzala co mě napadlo a vznikl z toho nový recept (alespoň pro mě nový). Podobné těstoviny už jsem měla v různých restauracích, a tak jsem přemýšlela, jak by se mohly vařit, možná že někde vaří těstoviny zrovna tak, jako teď já.


Suroviny :1 balení těstovin
               :1 cibule
               :česnek (podle chuti, záleží, jak moc máte rádi česnek)
               :2 smetany ke šlehání
               :kuřecí maso (0,5kg)
               :mléko
               :máslo
               :olej
               :sýr (parmazán, grana padano..)
               :sůl
               :pepř


Na pánvi rozehřejeme máslo a do sklena orestujeme na kostičky nakrájenou cibuli. Zalijeme smetanou, přidáme trochu mléka a chvíli povaříme. Do směsi prolisujeme česnek, mírně osolíme a opepříme. Mezitím si uvaříme těstoviny, a na jiné pánvi orestujeme osolené a opepřené, na kostičky nakrájené maso. Maso přidáme do směsi, ochutíme a zároveň i zahustíme nastrouhaným sýrem, smícháme s těstovinami a můžeme podávat. Já jsem ještě nakonec přidala nakrájenou pažitku a na talíři posypala ještě trochou sýra. 
           


Mát také rádi těstoviny? A jaké jsou vaše oblíbené? :)

úterý 6. prosince 2016

Recenze-Ten, kdo stojí v koutě


Jako první jsem viděla filmovou verzi této knihy, a ihned po zhlédnutí jsem si musela zarezervovat i knihu. Nějakou dobu trvalo, než jsem ji z knihovny dostala, ale jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.

Ten, kdo stojí v koutě je kniha, psaná formou dopisů. Chlapec Charlie začíná každý svůj dopis slovy „Milý příteli“, nevíme však, kdo konkrétně jeho přítel je. Charlie píše o svém životě, o věcech, které zažívá, i o některých, které už prožil.  Píše o své rodině, o škole, o svých nových přátelích, ale také o svém ztraceném kamarádovi a zesnulé tetě Helen.

Styl psaní byl jedním z důvodu, proč se mi kniha četla opravdu dobře, možná to je tím, že si sama píšu deník, a takový způsob psaní knihy mám ráda.

Charlie poprvé nastupuje na střední školu a z nové školy má strach.  Ze začátku se s Charliem nikdo nebaví, snad jen kromě jeho učitele na angličtinu. Spolužáci se na něj dívají, jako by byl divný, jako by k nim nezapadal. Vše se změní, když se seznámí s Patrickem a Sam, a později potká i další přátele.

Charlie hodně přemýšlí o svém okolí, snaží se chovat k lidem tak, jak si myslí, že by se měl chovat, aby byli lidé kolem něj šťastní. Někdy přemýšlí až příliš, a sám si to uvědomuje, jen je těžké s tím něco udělat, minulost má na jeho chování velký podíl.

Někomu staršímu, než je věk Charlieho, by se kniha mohla zdát, že je psaná příliš dětským stylem, že je pro mladší. U mě to tak nebylo, je psaná přesně takovým stylem, jakým by měla být napsaná, jako kdyby ji psal Charlie, když ji čtete, stránky utíkají tak rychle, že začnete číst a najednou se až divíte, kolik už jste toho přečetli. I kdybych chtěla, nemůžu knize nic vytknout, tak dobrá kniha to je, a pokud jste ji nečetli, určitě si ji přečtěte.


                                                    Hodnocení :  5/5

neděle 4. prosince 2016

Knižní plány-Prosinec


Od pátku mám neschopenku a to znamená také čas na čtení. Připravila jsem si hromádku knih a uvidím, co všechno se mi povede přečíst. A které knihy jsem si ke čtení vybrala? 




 1984 jsem dočtla dnes. Od začátku knihy jsem čekala, kdy mě nějak pořádně pohltí, kdy se od ni nebudu moc odtrhnout.Četla se mi dobře, napsaná je dobře, o tom není pochyb, ale chybělo mi tam něco, co by mě úplně vtáhlo do děje. To přišlo až v posledních asi sedmdesáti  stránkách, kdy jsem musela číst dál a dál, tam mě kniha chytla opravdu hodně. 



Viděla jsem film(Charlieho malá tajemství), dokud na začátku filmu neřekli, že je natočen, podle této knihy, nevěděla jsem to, zaujal mě a knihu jsem tou dobou už měla na seznamu knih, které chci přečíst. Hned po shlédnutí jsem si ji zarezervovala v knihovně a nedávno vyzvedla. 

Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.



Při poslední návštěvě knihovny jsem procházela knihy, které byly vrácené ten den, a Upálená za živa byla mezi nimi, musela jsem si ji půjčit. 



Souad vyrůstala v jordánské vesnici, kde panují doslova středověké poměry a v rodině má hlavní slovo otec. Ženy platí za méně než dobytek, jsou denně bity pro sebemenší maličkost, nemají nárok na vlastní názor, na vzdělání, na jediné slovo. Mohou pouze sloužit a být absolutně poslušné. A pokud se jen podívají na cizího muže, vyřknou nad sebou ortel smrti. Souad tento řád porušila: zamilovala se. Její štěstí však netrvalo dlouho, a když otěhotněla, mladík ji opustil. Dívka těhotenství tajila, protože věděla, co ji čeká. Sama zažila, jak byla z důvodu "cti" zavražděna její sestra. Nakonec rodina rozhodla - děvče se nemůže vdát, je bezcenné, proto je třeba ho odstranit. Úkolu se ujal švagr, který měl popravu provést. Když nazítří prala Souad na dvoře rodného domu prádlo, polil ji benzinem a škrtl zápalkou. Jenže dívka přežila. Ocitla se v nemocnici, ale lékaři i ošetřovatelky ji zanechali jejímu osudu, proto pomalu umírala. Nakonec se však přece jen dočkala pomoci: o její případ se začala zajímat pracovnice humanitární organizace, která ji po nekonečných peripetiích odvezla do Švýcarska. Po mnoha operacích a dlouhém léčení se Souad naučila znovu žít. Dokonce založila i rodinu. Nyní, po dvaceti letech, se rozhodla o svých zážitcích napsat. Nikoho neodsuzuje, uvědomuje si, že takový je prostě život tamějších lidí, kteří nepoznali nic jiného. Chápe, že matka vraždí své dcery, chápe, že její bratr zavraždil sestru, dlouho měla pocit, že i její "trest" byl zasloužený. Tato kniha je burcující výpovědí ženy, která se rozhodla porušit tabu nesnesitelného mlčení a promluvit za všechny, které podobné svědectví už vydat nemohou


I tahle kniha byla mezi vrácenými v knihovně, a protože vím, že kamarádce, která čte knihy jako já,  se hodně líbila, půjčila jsem si ji také.

Přečtěte si to. A jestli se Vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE!
Báječná rodina Sinclairových.Soukromý ostrov.Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku.Skupina čtyř přátel - lhářů-, jejichž přátelství začne být destruktivní.Revoluce. Nehoda. Tajemství.Lži a další lži.Pravá láska.Pravda.Moderní sofistikovaný thriller od držitelky Printz Award a finalistky National Book Award





První část čtvrtého dílu Písně ledu a ohně jsem četla v listopadu, teď v prosinci bych ráda dočetla zbývající tří části. 

Jaké jsou vaše plány na prosinec? Co byste rádi přečetli? 

středa 9. listopadu 2016

Knižní přírůstky září-říjen

Některé z nových knih už jsem přidávala ke konci září, a teď se můžete podívat, které další knížky mi přibyly do knihovničky.

pátek 28. října 2016

Recenze-Laurus (Evgenii Vodolazkin)


Rok vydání 2016
Formát 130x200 mm
Jazyk čeština
Vazba Vázaný
Počet stran 360
EAN: 9788073903466
Původní název:Laurus

zdroj

14. století, středověká Rus. Malý Arsenij často navštěvuje svého dědečka Kristofora a on ho učí lékařskému umění. Zasvěcuje Arsenije do tajů a léčivých účinku různých rostlin, představuje mu, jak odstranit všelijaké nemoci. Arsenij pomáhá Kristoforovi s léčením nemocných a později po dědečkovi přebírá jeho úlohu.